v setmělém parku už se mokré listí lepí
na boty bláznům, kráčejícím bez deštníků
z myšlenek křehkých mají rozsypané střepy
jako když střelí do vrabců, každá je jinde v mžikuv hledáčku oka naivně zkouší chytit
démanty noci v benátsky tvářících se loužích
pokaždé stejně, přesto vždycky jinak třpytit
budou se těm, co nespí, neboť bláhově toužívzduch provoněl ozónem pět, nechce se zpátky
nepřihořívá, samá voda, k zastavení není
promočeni až pod kůži, z té pomíjivé látky
kradou si vzorky domů do vězeníněkolik málo ulic zbývá klopýtavě projít, než
přestanou osamělá srdce nebezpečně bušit
totiž – tma oblékla si dlouhý,
přiléhavý,
až k patám splývající déšťa velmi, velmi jí to sluší
vladimír tomiš slova
gabriel galád hudba, hlas, akustická a basová kytara, klavír, klávesové nástroje, foukací harmonika
© 2016, mix 2021